Kočka a pes

24.10.2016

Bydlíme s manželem v rodinném domku s malou zahrádkou. Manžel i já milujeme zvířata. Manžel vždy měl pejska, a jelikož jeho věrná černá jezevčice Kikina odešla na stáří do psího nebíčka, a bylo bez ní smutno, tak nám dcera jednou z prázdnin na Šumavě přinesla světle-hnědé chlupaté klubíčko. Dostalo jméno Ferda. Byl to takový divoký šumavský podvraťáček, ale moc milý a tak ošklivý, až byl hezký. Přesto, že měl venku boudičku, tak si ji nijak neoblíbil a sdílel tedy domácnost s námi. Ale boudička se přece jenom hodila.

Jednou začátkem léta, jsem tam našla stulené malé mourovaté kotě, celé prašivé,zablešené, s ušním svrabem. Ale to bylo něco pro mě !!!! Já zkrátka kočky miluji. Psi se mi také líbí, ale kočka je KOČKA, je to samostatná OSOBNOST.
Dostal jméno Mourek. Chodil ven na zahrádku, ale svojí potřebu a toaletu musel vykonávat zásadně doma, takže jsem steliva , jak jsem myslela, neušetřila. Dožil se 18 let, zemřel měsíc před Ferdíkem, takže jak přišly spolu tak také odešli. Moc nás to bolelo a stále na ně vzpomínáme.

Další asi po dvou letech přibyl černobílý kocourek Jakoubek. Hledali jsme takto zbarveného kocourka velice dlouho. Manžel totiž jednou u práce nalezl černobílé kotě, přinesl jej domů. Šla jsem nezkušená hned na veterinu, doktor mu píchl očkování a kocourek druhý den zemřel. Z toho je poučení, že s nově nalezeným kocourkem nebo kočičkou sice jít na prohlídku k veterináři, ale ZÁSADNĚ očkovat až asi po měsíci, až se ukáže, zda nový přírůstek není nemocný.

Jakoubek byl z domácího depozita, narodil se tam bílé kočičce. Byl krásný, opravdu výstavní, dožil se 11 let, kdy bohužel zemřel na rakovinu, i když jsme dělali vše možné, aby jsme ho udrželi. Po první operaci ještě žil dva roky, než dostal metastázy a to byl konec. Takto krásně zbarveného kocourka již nemáme, většina je jich černých jako smola, i když se říká že černá kočka nosí smůlu, nám nosí štěstí a radost.

Po té asi za tři roky přibyl černý Mikýsek, nádherný povídavý kocour, kterého na ulici zanechali Rusové, když se odstěhovali z podnájmu. Mikýsek se přidal na cestě k mému muži, který šel v noci z vánoční návštěvy. Je z něho velice společenský kocourek, při každé návštěvě musí být také, pěkně ji pozdraví a pak se slastně vyvaluje v pokoji na koberci nebo se stočí na gauči. Při odchodu zase pozdraví a vyprovodí návštěvu až ke dveřím. Nás doprovází na schodech z poschodí do poschodí, běží před námi a popohání nás. jeho první cesta je do kuchyňky, k¨de na něho vždy čeká něco dobrého. Posledni svuj rok byl hlevne s manzelem, ktery byl tezce nemocny a tak ho kocourek hlidal a delal mu spolecnost. Po smrti manzela /2010/ ho stale hledal, honil mne do manzelova pokoje a byl smutny, ze ho tam nenasel. Nemohl se s tim smirit, prestal papat a pit a smutkem po panickoci odesel do kociciho nebe,

A tak se nám to začalo množit. Musím podotknout, že manžel se do koček také zamiloval, myslím, že více, než do psa.

Když zemřel Ferdík a Mourek, oba za sebou během jednoho měsíce v požehnaném věku 18 let, bylo doma nějak prázdno, až na Mikýska a Jakoubka.. A tak jsem se jednou vydala na umísťovací výstavu útulkových koček Pražského spolku ochránců zvířat. Chtěla jsem se vlastně jen podívat, ale jistě Vás již napadá, jak to dopadlo. A tak se u nás ubytoval mourovatý Mourek II. Ten zůstal stále plachý, z našeho pokoje /mého a koček/ neodchází, před návštěvou s panickým strachem prchá - co kdyby si ho chtěla odnést !!! Komunikuji nejvíce s hluchým kocourkem Mrňouskem.

Velice ráda jsem četla na internetu stránky o kočičkách, a na jedné z nich byla prosba slečny, zda by se někdo neujak hluchého mourovatého kocourka, jinak že musí do útulku, neboť její přítel má alergii na kočky/. Sama jsem sluchově postižená a tak jsem si představila, jak by tam asi kocourek přežíval a kdo by si ho někdy vzal. /Ale nyní po letech, kdy už máme devět kočičích nalezenců, vidím, že i takový kocourek může dobře přežívat ve větším společenství koček./ A bylo rozhodnuto - kocourek půjde k nám. Aby jste si nemyslely, že jsem se jen tak rozhodla a nezeptala se mé drahé polovičky - tak to ne, a když jsem říkala, že to bude jen přechodně, že kocourka umístíme do dobrých rukou, tak to byl naopak manžel, kdo už se nechtěl kocourka vzdát. Kocourek /nyní se jmenuje Mrňousek, no takový větší, pěkně baculatý, že si ho pletou hlavně mužští s březí kočkou/ se sžil s ostatními, je spokojený, klidný, nebojí se lidí, veliký mazel. Jen jedna nevýhoda-jak neslyší, tak mu nevadí, že něco schodil ze skříní a bouchlo to a tak se všechny ozdoby museli uklidit. A to hrozně rád sedá na nezviklá místa jako třeba na hrnec nebo hlavně na tiskárnu.  V lete 2012 byly velka vedra a jemu odeslo srdicko. Odesel rychle a tise.

Dalším přírůstkem , takhle na konci podzimu r. 2001, již začínalo přituhovat, byl černý kocourek, který zbyl po ruských nájemnících v bydlišti mé sestřenice. Když mi zoufalá volala, že už začíná být zima a kocourek za každým běhá a moc hledá domov, ale nikdo ho nechce /sestřenice sama má kočičku nalezeňkyni, ale takovou tu pyšnou, co vedle sebe nesnese nikoho jiného/, tak jsem pro kocourka jela. Cesta autobusem domů to bylo utrpení, protože kocourek byl ve stresu, poprvé v přenosce a autobuse, a tak se mu přihodila velká nešťastná událost, a on tím zaparfémoval celý autobus. Musím přiznat, že lidi byly velice ohleduplní a nikdo nás z autobusu nevykázal. Kocourek dostal jméno Cipísek. Byl velice nemocný, měl calicivirozu, ale společně s mužem jsme ho z toho dostali, museli jsme ho krmit pinzetou, mněl boláky po celém jazýčku, moc ho to bolelo.. A za to se nám odvděčil tím, že nakryl svojí známou kočičku, se kterou dříve pobíhal venku.

Ta se k nám dostala pochopitelně tak jako Cipísek na zavolání sestřenice a její bědy, že je 25 stupňů pod nulou a kočičku nikdo nechce pustit do bytu, tak setřenice nevěděla nic lepšího, nežli mi zavolat a postěžovat si . A tak kočička, nádherná černá poloperšanka, putovala k nám. Cipísek ji s láskou přivítal a tak se k ní měl, že z pany Lucinky udělal maminku, nežli jsme ho stačili vykastrovat k vůli nemoci. /Podotýkám, že všechny kocourky mám kastrované, teď už i Cipíska/. Cipísek asi po roce zase onemocněl, mněl ucpané močové cesty kamenem, div mu nepraskl močový měchýř. Ale včas jsme to zachytili a po odstranění kamene a bolestí, aby se nám odvděčil a poděkoval ,je Cipísek ten nejmazlivější kocour.

Lucince se narodilo náááádherné černé chlupaté kotě, aby také ne, vždyť oba rodiče jsou krásně černí. Ještě že kotě bylo jen jedno. I tak to dalo zabrat jak Lucince, tak i nám, museli jsme pro jistotu ještě v noci na veterinu na sono, aby se potvrdilo, že už v bříšku žádné jiné kotě není.. Jmenuje se Čertík. Je z něho opravdový čert, zvědavý, veselý, stále musí provádět lotroviny, ale při tom mazlivý. Jenom na sebe nenechá sáhnout hřebenem /ale srst si krásně udržuje sám/ nebo při podávání prášku a léků se brání tak, že jsem celá poškrábaná, takže vymýšlím různé finty, jak je do něho dostat. Jinak se ničeho nebojí.

A aby toho nebylo málo, tak v létě /2002/po povodních jsem se nachomýtla u veterináře, kde jim zrovna nechali malé kotě, ať s ním prý něco udělají, oni ho našli a nemohou si ho nechat. Nechala jsem si kotě ukázat, a když jsem viděla to černé poloholé nohaté ušaté NIC, tak hned šlo do bedny a se mnou domů. Za to se mi odvděčilo tím, že se mi v papírové bedně počůralo a teklo to a teklo, a já měla kalhoty celé mokré, jako bych to udělala já. Ale šťastně jsme dorazili domů a doma to také dopadlo dobře, hned se s Čertíkem nový přírůstek spřátelil a tak máme ještě Ďáblíka. Teď je z něho hezký asi půlroční zdravý kocourek.

Před  vánoci /r.2002/ jsem se ujala nemocné asi půl roční kočičky mourinky Babušky, jedné z nemocničních kočiček na Praze 9 /viz povídání o nemocničních kočkách/.. Měla silný zápal plic. Teď už je vyléčena, očkovaná a v nejbližší době půjde na kastraci. Kastarce také čeká oba čertíky - Čertíka a Ďabíka. Již dorostli do adoslescence a obtěžují Babušku

Na podzim roku 2005 sousedka našla malé černé kotě, kočičku. Bývala by si ji nechala, ale má své tři kocoury a dva psi a kotě prý prská na její kocoury a ti se bojí. A tak pochopitelně šlo kotě k nám. To už jsme mněli 8 koček a dva nalezence psi. Kotě prskalo a prskalo, ale moje zvířata jsou již na nové přírůstky zvyklé a tak si ho nevšímali nebo když bylo moc dotěrné tak dostalo tlapkou facku. Psi ho očuchávali, olízali a kotě za týden přestalo prskat a stalo se novým kamarádem. Je to kočička Týna. Je moc miloučká, mazlivá, zvědavá, je z ní malá kulička, zůstala malá.

Ale paní se naoplátku ujala desetiročního kocourka, kterého přinesli američané na veterinu utratit, protože odjíždějí a nemohou si ho vzít sebou. Paní veterinářka zavolala mně a kocourek šel k nám. Z lidí jsem nakonec dostala, že paní je těhotná a tak se bojí mít doma kocoura. Je to snad pověra nebo co tento strach ze zvířat v době těhotenství a při malém dítěti. Kocourek neměl na předních tlapičkách drápky, protože v americe je zvykem, aby neměli poškrábaný nábytek, drápky amputovat. Takže musel do rodiny do bytu, ne na zahradu. A sousedka si ho zamilovala, ujala se ho, kocourka vodí na zahradu na kšírkách a kocour je spokojený v rodině, kde ho mají rádi a má tam i kocouří a psí kamarády.

Takže takto jsme došli k počtu 9ti, slovy DEVÍTI, kočiček. A aby toho nebylo málo, ještě jsme se ujali dvou psů - jedna fenka je malá, něco jako tibetský terier nebo shih-tzu nebo lhasa apso /jistě uhádnete jejího dárce-moje sestřenice/. Vedle jejího domku byla fenecka uvazana venku na špagátě v těch největších lijavcích v roce 2002, /rok zaplav v Praze/, takže se málem utopila. Je to veselý milý psík, veliký hlídač, když spím, nepustí nikoho do mého pokoje, upozorňuje když je někdo na chodbě domu. Je velice uštěkaná, má vysoký hlásek a tak jí občas říkám siréna. Fenka dostala jméno Beruška.
Druhým psem mně obdařila take v roce 2002 kolegyně z práce, našla ho uvázaného v Mělnických lesích, ztýraného, bojácného. Je to veliká vlčačka, takže je krásný kontrast mezi ní a malou Beruškou. Dituška si již zvykla,díky Berušce která ji všechno naučila - čistotě atd., je veselá, hravá, ale cizích lidí i zvířat se stále bojí. Hlavně nesnáší mužské. Proto jsem ji nemohla dát do útulku ani nějakému zájemci, byl by to pro ni veliký šok a já nemám to srdce zradit psí dušičku, která se mi odvděčuje svojí přítulností a láskou. Nyní již s ní nejsou žádné problémy, na vycházce je hodná, i když někdy moc divoká co má energie, ale nikomu neublíží a ráda cestuje tramvají nebo vlakem. Metrem to nejde, bojí se jezdících schodů a já se bojím, aby si tam neskřípla packu. Bohuzel kdyz ji bylo 11 let dostala rakovinu a odesla do psiho nebicka. Jeji urnicku mam doma jako ostatnich mych chlupacku.

V soucasne dobe /r.2016/ ziji po smrti meho milovaneho manzela sama s tremi kocickami /Lucinka /14 let/, Certik /14 let/, Kitt /7 let/ - cerno bily veliky kocour z utulku/ a fenkou Beruskou /14 let/. Mam z nich radost a oni mi pomahaji v me samote.

Behem dalsich let /2016-2019/ mne opustili Lucinka /ve veku 15 let/, Beruska /ve veku 17 let/ a Kitt / ve veku 9 let.

Nyni ziji uz jen s kocourkem Čertíkem, je mu 18 let a stale se drzi. Je mi milym spolecnikem v me samote.

28.12.2021

Pred vanocnimi svatky roku 2021 odesel do kociciho nebicka posledni kocourek ktereho jsem mela Čertík. Bylo mu krasnych 20 let.

Ale venku na zahrade mi chodi sousedovic kocicky a kocicky z okoli, sousede maji pejsky, z okna koukam na zahradku se spoustou sykorek, strak, kavek, obcas ze Šárky prileti strakapud. Takze jsem zviratky stale obklopena.

3.02.2023

Jelikoz uz nejsem nemladsi a sily ubyvaji, uz jsem zadneho chlupace nechtela. Ale asi pred mesicem nez umrel Čertík mi nabizela nalezene cerne kote - kocicku Uhlinku moje znama. Jelikoz sama jiz ma nekolik nalezencu chtela ji dat do utulku PSOZ-Prazsky spolek ochrancu zvirat. A tak aby kocicka nemusela do utulku tak jsem si ji vzala k sobe a jsem velice rada, ze jsem to udelala.

Kocicka mi dela milou spolecnost a jsme obe spokojene.

Milujte zviratka, davaji nam radost ze sve spolecnosti a pomahejte jim. Treba i malym prispevkem v utulcich, jako ja. Nejlepe ale jim pomuzete, pokud se nejakeho zviratka z utulku ujmete a date mu novy domov a svoji peci a lasku.